Autor: Pink Blackberry Girl
Originál: http://www.fanfiction.net/s/4520458/1/Youre_her_brother
Preklad: Cornelie
Info: Rory má tříletou dcerku Sofii a stejně jako její nejlepší kamarádka Honor, jejíž dcera se jmenuje Kasie. Tento příběh se odehrává, jako by se Honor a Rory nikdy nepotkaly, tudíš Rory neví o tom, kdo je Honořin bratr...
Postavy: Rory, Logan, Lorelai
Kategória: romantika
Pairing: Rory/Logan
Počet slov: 1077




(Roryin pohled)

Nemůžu uvěřit tomu, co jsem právě udělala. Co jsme my udělali. Nikdy jsem nechtěla Logana políbit, nebo mě políbil on? Nevím to jistě, všechno se to stalo tak rychle. Ale přece jen, já a Logan jsme se líbali. Nikdy jsem nechtěla, aby se to stalo, nemělo se to stát. Tohle vážně nebylo v plánu – jen jsem si chtěla promluvit o naší situaci, ale bylo tak těžké zůstat silná.

Ale vlastně to bylo fajn, cítila jsem se dobře, velmi dobře. Připomíná mi to, jaký byl můj život před tím, než jsme se s Loganem rozešli. Předtím než mě požádal o ruku, tehdy, když jsem se nemusela starat o Sofii a všechny ty věci okolo toho, že jsem svobodná matka. Téměř lituji toho, že jsem ho tak rychle vyhodila. Možná náš polibek po tom všem nebyl tak zlý.

Co mám teď dělat? Měla bych si sním jít promluvit, měla bych ho ignorovat, měla bych počkat, až mě kontaktuje on? Co když se na mě zlobí? Bude chápat, že se to vše seběhlo až moc rychle? Bude chtít být pořád v Sofiině životě? Bude pořád chtít být v mém životě? Tak moc otázek a já nevím, jak bych na ně měla odpovědět. Potřebuju radu, ale tentokrát ne od Honor. Musím mluvit s mámou

…

(Lorelain pohled)

Zrovna jsem šla k Lukovi, když jsem uslyšela zaklepání na dveře.

„Kirku, kolikrát ti mám říkat, že si odmítám na sebe obléct ohnivzdorný oblek, jen pro to, že máš strach, že se na zítřejším festivalu ohně vznítí můj stánek!!!“

„Mami to jsem já“ Rory, co tady dělá? Když jsem otevřela dveře, viděla jsem plakající Rory jak drží v náručí ospalou Sofii. „Zlato co se stalo?“

„Logan…“

„Ohh…zlato, dej Sofii do svojí staré postele a přijď do obýváku, aby si mi mohla o tom říct ano?“

Když se vrátila, dala jsem jí do ruky šálek s něčím, co připomínalo kávu a sedly jsme si na gauč.

„Mami, ale ty bys neměla pít kávu. Zvlášť po tom, co ji Luke před tebou tak pracně schoval. Prosím, neříkej mi, že máš ještě nějaké tajné skrýše.“ Jak si tohle o mně může myslet. Měla jsem tajné skrýše, když mi Luke dal limit 3 šálky denně a to bylo před tím, než jsem zjistila, že jsem těhotná, a navíc já vím, že bych neměla pít kávu. Většinou…

„Je to horká čokoláda, Luke mě totiž nechává odkofeinovat.“ Řekla jsem a usmála se na ni. „teď mi řekni, co se stalo“

„Logan, přišel…“

„A? Mám ti připomenout, že jsem netrpělivá těhotná žena?“ Miluju být těhotná žena, byla to dobrá omluva pro všechno, hlavně když jsem chtěla něco vědět, nebo když chci něco od Luka, vždycky to dostanu. Tedy pokud se nejedná o kávu.

Chvíli jsem se stále dívala na Rory, která sbírala odvahu říct mi, co se stalo. Chvilku jsem si myslela, že mi to neřekne, ale pak vykřikla „Políbili jsme se!“ a pak bez varování zabořila hlavu do polštáře.

„Cože? Ne! Ne! Ne! Chci detaily! Hned!“

„Nemyslela jsem, že se to stane! On přišel a byl prostě tak sladký a zajímal se o Sofii, tak se to jaksi víceméně stalo. Mami, já nevím, co mám dělat!“

„hmm“ řekla jsem a přemýšlela nad tím, co jí řeknu dál

„Pořád ho miluješ?“

„Co?“

„Pořád ho miluješ? To není tak těžká otázka.“

„Ne, ovšem že ne! Je konec… no dobře, možná trochu. Ale ty to nechápeš? My nemůžeme být spolu, dávala jsem mu šanci před čtyřmi lety a on ji odhodil. Prostě se k němu nemůžu jen tak vrátit, jako by se nikdy nic nestalo!“

„Rory, Ty i já dobře víme, že takhle to s láskou nechodí. Podívej se na mě a Luka, trvalo to roky, než jsme se konečně dali dohromady. Musíš mu dát další šanci, nebo jdi a řekni mu to. Ale obě víme, že já mám pravdu.“

…


(Roryin pohled)

Tak strašně jsem nechtěla, ale věděla jsem, že má máma pravdu. Vážně si musím promluvit s Loganem. Pokud chce být opravdu část v Sofiiném životě, a on to opravdu chce, tak si musíme být schopni promluvit o tom, co se stalo, jinak to nebude fungovat. Prostě si musíme promluvit o našem vztahu, nemůžeme jen předstírat, jako že jsme se nikdy nepolíbili. Kdo ví, třeba jednou budeme moct být zase spolu. Když jsem si v hlavě vše urovnala, našla jsem si jeho adresu, nechala jsem Sofii u mámy a zamířila jsem k němu předtím, než budu mít šanci změnit názor.

Ačkoliv jsem nezměnila názor, byla jsem šíleně nervózní. Když jsem dorazila k jeho domu, trvalo mi deset minut, než jsem došla ke dveřím, navíc se mi celou dobu podlamovala kolena. Nevím, jestli to bylo tím,, že jsem se na Logana tak moc těšila, nebo jsem byla tak nervózní.

Několikrát jsem se zhluboka nadechla a zaklepala na dveře. Moje srdce tlouklo jako o závod a já, jsem zvažovala možnost, že bych ještě rychle utekla. Zkusila jsem zaklepat podruhé…zase nic. Když jsem zaklepala potřetí, uslyšela jsem zevnitř „Už jdu“ ale co mě zaskočilo, že to byl ženský hlas.

„Ahoj“

„Zdravím, promiňte, možná mám špatnou adresu, je tohle dům Logana Huntsbergera?“

„Jo, ale právě teď není doma. Můžu mu říct, že jste tady byla, jestli chcete, ale nevím, kdy přijde“. Ačkoliv byla slušná, v jejím hlase byl náznak hořkosti a měla jsem pocit, že by můj vzkaz nevyřídila.

„Ale, to je OK. Zkusím to později. Nebo lépe, mohla byste mi dát jeho číslo? Já s ním vážně potřebuju mluvit.“ Byl to sice jen pokus, ale čekala jsem, že dostanu odpověď, jakou jsem chtěla.

„Hm, to si nemyslím. Logan nemá rád, když se jeho osobní věci dostávají do rukou cizím lide.“

„Já nejsem cizí, a kdo jste vy?“

„Já? Jeho přítelkyně, Kate. Ale podívejte se, já jsem ta, co tady bydlí, neměla bych to být já, kdo pokládá otázky?“ řekla mi, jako by si tím něco dokazovala. Tahle holka mi vážně leze na nervy. Tady nebyla žádná šance, že by mi pomohla nějak zkontaktovat Logana, tak nejlepší asi bude, když už půjdu.

„Já jsem jen… stará známá.“ Stará známá? Co to říkám. Když je na mě tak drzá, měla bych jí říct pravdu. Konec konců, jednou by se to přece dozvěděla, nebo ne? „Vlastně, nejsem jen stará známá. Já a Logan jsme spolu chodili několik let, skoro jsme se vzali. A mimochodem jsem matka jeho dítěte.“ S tím jsem se otočila, nasedla do auta a odjela pryč. Nikdy nezapomenu na výraz v její tváři, který byl, když jsem jí to řekla, k nezaplacení.

 

predchádzajúca kapitola

nasledujúca kapitola