Autor: Pink Blackberry Girl
Originál: http://www.fanfiction.net/s/4520458/1/Youre_her_brother
Preklad: Cornelie
Info: Rory má tříletou dcerku Sofii a stejně jako její nejlepší kamarádka Honor, jejíž dcera se jmenuje Kasie. Tento příběh se odehrává, jako by se Honor a Rory nikdy nepotkaly, tudíš Rory neví o tom, kdo je Honořin bratr...
Postavy: Rory, Logan, Lorelai
Kategória: romantika
Pairing: Rory/Logan
Počet slov: 665




(Roryin pohled)

Seděla jsem doma a dívala se na televizi s mojí dcerou a pomalu jsem si přehrávala příhodu z dnešního dne. Stále tomu nemůžu uvěřit. Zase jsem viděla Logana, a čemu se divím víc, on už to ví. Ví o naší dceři. Z mého přemýšlení mě vytrhlo klepání na dveře.

Ani jsem se nepodívala, kdo to je a hned jsem otevřela dveře a za několik vteřin jsem stála tváří v tvář Loganovi. Nikdy jsem si nemyslela, že mu budu opět takhle blízko a to už podruhé během jediného dne.

„Rory, můžu jít dovnitř?“ Když jsem uslyšela znovu jeho hlas, uvědomila jsem si, jak moc mi celou tu dobu chyběl. Ale na to já nesmím myslet! My už nikdy nebudeme znovu spolu. Chtěla jsem mu říct, že už ho nechci ve svém životě.

„Promiň, ale teď není nejvhodnější chvíle. Vážně s tebou nechci právě teď mluvit.“ Chtěla jsem zavřít dveře, ale on mě zastavil.

„Rory prosím, dej mi jen 5 minut. To je vše co potřebuju.“

„Fajn, 5 minut“ Přinejmenším si zasloužil, abych mu dala aspoň tohle, alespoň se snaží udělat správnou věc. Ukázala jsem mu cestu do obýváku, ale předtím, než jsme si mohli sednout se k nám přiřítila Sofie a křičela „Malenka, Malenka!!!!“

„Maminka ti slíbila, že se na to budeme spolu dívat, že? Dobře, ehm…maminka má teď hosta, tak to začni beze mě a já se k tobě za chvilku přidám, ano?“ Řekla jsem jí a odnesla jí na gauč a pustila DVD s pohádkou. Když začala, podala jsem Sofii jejího oblíbeného medvídka a šla k Loganovi.

„Omlouvám se, Logane.“ Řekla jsem mu, když jsem si k němu přisedla

„Ne, to je v pohodě, jsi skvělá máma, víš to?“ Cítila jsem, že se začínám červenat a nevěděla jsem, co mám říct.

„Nepůjdeme do kuchyně? Myslím, že Sofie nemusí slyšet to, co budeme říkat.“

„Klidně“ Vstali jsme a šli jsme pomalu do kuchyně, ale Logan se u dveří zastavil a na chvilku se zadíval na Sofii „Pořád nemůžu uvěřit, že je moje. Je opravdu moje, že?“

„Jestli se mě ptáš, jestli jsem tě podvedla, odpověď je ne. Nemůžu uvěřit, že se mě ptáš na něco takového!“ Jak si mohl myslet něco takového. On ví, že bych nikdy nemohla udělat něco takového, a nikdy bych mu nelhala v tom, že on je otec.

„Ne, tak jsem to nemyslel. Já jen stále nemůžu uvěřit tomu, že mám dceru.“ On je tak roztomilý, je těžké se na něj zlobit. Ale já musím zůstat silná, nemůžu podlehnout jeho kouzlu.

„Kolik jí přesně je? Kdy má narozeniny? Jaké je její celé jméno? Promiň, mám strašně moc otázek. Mám pocit, jako bych všechno promeškal.“

„To nic.“ Zněl docela nervózně a to bylo sladké, bylo to tak strašně těžké. Ale hádám, že lituje toho, že o ní neví víc.

„Její celé jméno je Sofie Lorelai Gilmorová, chtěla jsem dodržet Loralaiskou tradici, ale nechtěla jsem, aby to bylo její křestní jméno. Mám raději Sofie. Narodila se 12. Října 2008 a byla zdravé miminko, vážící 6 liber. Její první slovo bylo „kafe“ což ji samozřejmě naučila moje máma, momentálně je její nejoblíbenější barva fialová, ale to určitě zase brzy změní, a taky už miluje knížky.“

„jak vidím, jaká matka, taková dcera“. Seděli jsme v kuchyni na židlích vedle sebe a musím připustit, že jsme byli velmi blízko u sebe, bylo to velmi příjemné, tak jsem se ani neodsouvala pryč. „Nepodceňuj se, je to malý odvážlivec, přesně jako ty, je pořád plná energie. A musím říct, že má tvůj úsměv.“ Když jsem to řekla, podíval se na mě a usmál se na mě svým známým úsměvem. Naše oči se střetly a naše tváře byli stále blíž a blíž. Začalo to, jako sladká a něžná pusa, která říkala, jak jsme si navzájem chyběli, ale rychle se to začalo měnit v něco víc. Když jsem si uvědomila, co to dělám, odtrhla jsem se a postavila. Pane bože, nemůžu uvěřit tomu, co jsem právě udělala.

„Logane, tohle se nemělo stát. ty…musíš jít. Odejdi, prosím tě odejdi.“

 

predchádzajúca kapitola

nasledujúca kapitola