Autor: Pink Blackberry Girl
Originál: http://www.fanfiction.net/s/4520458/1/Youre_her_brother
Preklad: Cornelie
Info: Rory má tříletou dcerku Sofii a stejně jako její nejlepší kamarádka Honor, jejíž dcera se jmenuje Kasie. Tento příběh se odehrává, jako by se Honor a Rory nikdy nepotkaly, tudíš Rory neví o tom, kdo je Honořin bratr...
Postavy: Rory, Logan, Lorelai
Kategória: romantika
Pairing: Rory/Logan
Počet slov: 608
(Loganův pohled)
„Nevěřím tomu, že mi to neřekla!“ Byl jsem naštvaný, jak Rory mohla? Neříct mi to, že mám dítě! Nevypadalo to jako něco, co by chtěla udělat.
„Na její obranu, ona se ti to snažila říct“
„Nic mi do toho není, já jen…já s ní opravdu musím mluvit. Kde je?“ Já ji potřebuju najít a potřebuju, aby mi to vysvětlila.
„Já nevím“ Začala mluvit, ale pak si na něco vzpomněla a dodala „Dobře, je sobota. Pravděpodobně bude se Sofií v parku.“ Ani jsem neřekl ahoj předtím, než jsem vyběhl ven k autu. Byl jsem na polovině cesty k autu, když jsem si uvědomil, že nevím, ve kterém parku Rory je.
…
(Roryin pohled)
Byla jsem se Sofií v parku a zoufale jsem se snažila zapomenout na Logana.
„Výše mami, výše!“ tlačila jsem Sofii na houpačce a ona byla více než odvážná. Jakou její otec. „Ale jenom o trochu výš, ano? Maminka tě nechce zranit“
„Skluzavka!!!“ vykřikla Sofie a předtím, než jsem ji stihla chytit a zastavit houpačku, tak skočila dolů a dopadla na její pravé koleno. Ale ne…zase…občas mám pocit, že je až trochu moc po jejím otci. Nikdy se ničeho nebála, a nikdy nepřemýšlí o tom, že se může zranit před tím, než skočí.
„Broučku, jsi v pořádku?“ zeptala jsem se jí a běžela k ní.
„Bolí mě koleno!“ řekla mi a ukázala mi pravé koleno. Poškrábala si to vážně ošklivě.
„To sis poranila škaredě. To je proč ti maminka říká, že nemáš seskakovat z houpačky. Tak pojď se mnou a vyčistíme to.“
„Nahoru“ řekla a zvedala ruce do vzduchu, jasné znamení že chce, abych ji odnesla. Tak jsem jí zvedla a směřovala jsem k autu. Když jsem uviděla jeho.
„Rory!!!“křičel přes park. Teď se sním opravdu nechci bavit, konečně jsem začala přemýšlet o něčem jiném, ale řekla jsem si, že teď je dobrý čas abych mu to řekla. Nemůžu to dál odkládat, jinak to bude horší.
„Co chceš, Logane?“ Řekla jsem, že sním, promluvím, ne že k němu budu milá.
„Musíme si promluvit.“
„tak mluv.“ Řekla jsem a posunula jsem si Sofii na druhou stranu, roste každý den a moje pravé rameno začalo bolet. „Ale vem to rychle, protože Sofie si poškrábala nohu a já bych jí ráda vzala domů a vyčistila jí to.“
„Ok, tak to tedy vezmu rovnou. Proč jsi mi to neřekla?“ Pane bože, on už to ví?
„proč jsem ti neřekla co?“ možná mluví o něčem jiném…
„myslím že víš o čem mluvím, ale neřeknu to pro případ, že by to ona nevěděla.“ Řekl a ukázal směrem k Sofii, která měla hlavu na mém rameni, takže neviděla že na ni Logan ukazuje.
„Jak jsi mi to mohla zatajit? Nebyl jsem dost dobrý? Nemyslela sis, že bych si to zasloužil vědět?“
„Zkoušela jsem ti to říct. Volala jsem ti téměř každý den, několik měsíců potom, co jsi odešel. Kdybys jen zvedl telefon, mohl jsi to vědět a mohl být si částí v jejím životě, ale ty jsi to neudělal. Tohle je tvoje vina, ne moje. Takže se už nikdy nesnaž tohle hodit na mě!!!“ Ten jediný důvod, proč na něj Rory nezačala křičet úplně, je protože nechtěla vyděsit Sofii.
„Co myslíš tím, odkdy jsi odešel? Ty jsi byla ta, kdo řekla ne mě! Kdybys řekla ano, nic z toho se nemuselo nikdy stát!!!“
„Ano a ty jsi ten jediný, kdo odešel v dobrém. Ne jen ode mě, ale taky od tvojí malé holčičky.“ Řekla jsem a šla jsem pryč od něj. Pokud chce se mnou znovu mluvit, bude to muset udělat v jinou dobu, kdy u toho nebude Sofie. Já nechci, aby to věděla před tím, než se rozhodnu říct jí to.
nasledujúca kapitola