Autor: Pink Blackberry Girl
Originál: http://www.fanfiction.net/s/4520458/1/Youre_her_brother
Preklad: Cornelie
Info: Rory má tříletou dcerku Sofii a stejně jako její nejlepší kamarádka Honor, jejíž dcera se jmenuje Kasie. Tento příběh se odehrává, jako by se Honor a Rory nikdy nepotkaly, tudíš Rory neví o tom, kdo je Honořin bratr...
Postavy: Rory, Logan, Lorelai
Kategória: romantika
Pairing: Rory/Logan
Počet slov: 594
(Roryin pohled)
„Ne mami, ty první!“ Moje máma zněla nadšeně, to musí být něco velkého, moje novinky můžou počkat. Ale také umírám touhou jí to říct, musím to někomu říct. Myslím, viděla jsem Logana. Logana. Já se tomu prostě pořád nemůžu uvěřit, pořád mi to nepřipadá reálné. Ona to musí vědět a já potřebuju někoho, kdo mi řekne něco rozumného, něco co mi opět pomůže mít vážnou tvář. Ale moje máma může jít první. Já jsem byla úplně ztracená ve svém světě, až jsem zapomněla, že je ještě něco jiného.
„jsi si jistá, že mám mluvit první?“ Ne
„Samozřejmě, jsem si jistá“ řekla jsem, tak aby to znělo co nejnadšeněji
„Dobře, když na tom trváš“
„trvám!“ Ne
„ne to netrváš. Já znám ten hlas“ Zná mě až moc dobře. Ale, ona mě znepokojila, teď chci vědět novinky a chci jevědět rychle, abych mohla říct svoje.
„Prostě už to řekni“
„Fajn“ řekla máma a udělala dlouhou pauzu, aby tomu přidala dramatický efekt „Jsem těhotná!“
„Ó můj bože, to je skvělé“. Máma a Luk byli svoji už 2 roky a já moc dobře vím, že by chtěli mít více dětí. „Ale uvědomuješ si, že můj roztomilý bratříček nebo sestřička bude mít neteř, která je starší než on.
„Neříkej to, cítím se staře“ Chtěla jsem něco říct, ale moje máma mě přerušila s „Taky jsi chtěla něco říct, tak teď mluv“ Celou dobu jsem jí to chtěla říct, ale teď jsem tam seděla v absolutním tichu.
„Řekla jsem mluv. Zřejmě máš co říct a já jsem velmi nedočkavá těhotná žena!“
„já…já viděla jsem Logana“ řekla jsem jí, téměř šeptem. Teď je řada na mojí mámě, aby něco řekla, ale ona také jen mlčela, tak jsme jen seděly v naprostém tichu, jako by to mělo být navždy. Ale já jsem cítila, že moje máma nemlčí, jen přemýšlí nad tím, jaká slova použít. Ona ví, že potřebuju její radu víc než cokoliv.
„Musíš mu to říct.“ To bylo vše, co řekla. Upřímně, čekala jsem, že řekne něco mnohem více impozantního, například „cože?“ nebo „vážně?“, ale ne, vše co řekla, bylo přesně to, co jsem nechtěla aby řekla, protože teď, teď to bude pravda. Musím mu to říct, nemám na vybranou.
„Já vím mami. Já vím, že mu to musím říct, ale já nevím jak.“ Řekla jsem a slzy mi začaly stékat po tváři. „mám na mysli…je to Logan, Logan mami. Jak mám říct klukovi, který mi zlomil srdce, a kterému jsem já zlomila srdce, že má dceru. Navíc když jsem to před ním tajila celou tu dobu? Bude mě nenávidět mami. Bude mě nenávidět!!!“ Ale teď jsem křičela.
„ššš, zlato, to je dobrý. On to pochopí, bude muset. On byl ten, kdo ti neodpovídal na telefonáty, mohl to vědět, kdyby chtěl, ale on nechtěl. Bude to dobrý. Slibuju.“ Moje máma vždycky věděla, co má říct, abych se uklidnila.
„Já vím mami. Díky. Poslouchej, já už musím jít. Myslím, že se Sofie vzbudila. Zavolám ti ráno.“ Už jsem chtěla zavěsit, když jsem si vzpomněla „a řekni Lukovi, že bude skvělý táta“
„Řeknu, pa broučku.“ Zavěsila jsem a otočila jsem se. Viděla jsem, jak moje malá holčička stojí za mnou, v jedné ruce má deku a v druhé plyšového medvídka. „Proč pláčeš mami? Ty jsi smutná?“
„pojď sem“ řekla jsem a zvedla ji do náruče „Maminka je v pořádku. Tak dones nějakou knížku a já ti přečtu pohádku a půjdeme zase spát, ano?“
„Idina panenka?“ (pozn. Nevím co to je, je to z angličtiny ) zeptala se sladkým hláskem. Tahle knížka byla její nejoblíbenější. Chtěla ji každý večer.
„Jistě zlatíčko, když chceš“
nasledujúca kapitola