Autor: Pink Blackberry Girl
Originál: http://www.fanfiction.net/s/4520458/1/Youre_her_brother
Preklad: Cornelie
Info: Rory má tříletou dcerku Sofii a stejně jako její nejlepší kamarádka Honor, jejíž dcera se jmenuje Kasie. Tento příběh se odehrává, jako by se Honor a Rory nikdy nepotkaly, tudíš Rory neví o tom, kdo je Honořin bratr...
Postavy: Rory, Logan, Lorelai
Kategória: romantika
Pairing: Rory/Logan
Počet slov: 533
(Loganův pohled)
Když jsem přijel domů, nemohl jsem přestat myslet na to, co se právě stalo. Myslím, byla tam Rory, moje Hvězda, zrovna stála v obýváku mojí sestry, jako by to tak bylo každý den. Jak se ty dvě poznaly? Nikdy jsem Honor neřekl Roryino jméno, a nikdy jsem neřekl Rory, že mám sestru, tak přede dneškem ani jedna z nich o sobě nevěděla. Že by se prostě jen střetly nějakou shodou okolností? To je divné, velmi divné.
A taky tam byla malá holčička. Nemůžu na ni přestat myslet. Odkdy má Rory dceru? A kolik jí je, dva, Tři? Já vím, viděl jsem Rory jen chvilku, ale nevšiml jsem si, že by měla prstýnek. Jaká matka, taková dcera, tuším.
Musím něco dostat z Honor, potřebuju s ní mluvit o Rory. Vím, že jsme se rozešli před čtyřmi lety, ale já na ni nikdy nezapomněl, a až do dnešního odpoledne, jsem o ní nepřestal přemýšlet. Nemůžu přestat myslet na moji hvězdu.
Zvedl jsem svůj mobil a vytočil známé číslo „Haló? Ahoj, vážně s tebou potřebuju mluvit.“
…
(Roryin pohled)
Pravděpodobně jsem nebyla ve stavu, kdy bych mohla řídit, moje hlava zpracovává informace a můžu se jen těžce koncentrovat. Téměř jsem na něj zapomněla a posunula se ve svém životě dál. Já teď musím přemýšlet o Sofii, ona je můj jediný zájem. Ale viděla jsem ho znova, to přineslo všechno zpět.
Ze zadního sedadla jsem slyšela, že se Sofie vzbudila
„Mami?“ řekla ospale
„Ššš broučku, to je dobrý. Spinkej dál, maminka tě vzbudí, až budeme doma, ano?“
„Dobře mami“ Slyšela jsem, jak řekla, skoro šeptem. Pane bože, jak to řeknu Sofii? Co když si to on domyslí? Viděl mě, jak ji držím v náručí, co když zjistí, že je jeho? Co když bude chtít být součástí jejího života? To se nesmí stát. My se máme bez něj dobře. Já ho nepotřebuju a Sofie taky ne.
Vjela jsem na naši příjezdovou cestu a otočila se na moji malou holčičku. Zase usnula, vždycky vypadá tak klidně, když spí. Já jí to nemůžu udělat, nemůžu jít dát otce, který někdy bude v jejím životě a někdy ne, tak jak jsem to dělala. Bude to hodně těžké.
Zvedla jsem jí a odnesla do jejího pokoje, opatrně jsem jí položila do jejího pokoje. Trochu se pohnula, ale nevzbudila se. Přikryla jsem jí dekou a políbila jí na čelo, tak jak to dělám vždycky, když usne. Nemohla jsem si pomoct, ale začala jsem přemýšlet o tom, jaký by byl náš život, pokud by do něj vstoupil Logan, nebo kdyby tehdy odpověděl na moje telefonáty. Ale on nebyl a nikdy to neudělal a ani teď to neudělá.
Ale stále, já ho nemůžu dostat z mojí hlavy. Jeho tvář, jeho úsměv, ten pocit když mě líbá. Ne! Já takhle nemůžu přemýšlet. Mezi námi je konec, bylo to už dávno a jen proto, že je to Honořin bratr neznamená, že se dáme zase dohromady, nebo že se musíme znova vidět.
Nemůžu spát, ne teď, a to je v každém případě stále docela brzy. Šla jsem do obýváku a můj telefon začal zvonit. Podívala jsem se na jméno na display a zvedla jsem to „Ahoj, jsem ráda, že voláš, vážně si s tebou potřebuju promluvit.
nasledujúca kapitola