Autor: Pink Blackberry Girl
Originál: http://www.fanfiction.net/s/4520458/1/Youre_her_brother
Preklad: Cornelie
Info: Rory má tříletou dcerku Sofii a stejně jako její nejlepší kamarádka Honor, jejíž dcera se jmenuje Kasie. Tento příběh se odehrává, jako by se Honor a Rory nikdy nepotkaly, tudíš Rory neví o tom, kdo je Honořin bratr...
Postavy: Rory, Logan, Lorelai
Kategória: romantika
Pairing: Rory/Logan
Počet slov: 1139




(Roryin pohled)
Nemůžu tomu uvěřit. Logan mě políbil. Zase. Tentokrát jsem ho nechala a nebyl tady nikdo, kdo by nás přerušil. Každou chvíli, kterou jsem s ním strávila, jsem věděla, že ho miluju víc a víc. A to mi připomíná, že je to tak, jak by věci měli být. Proč jsem vlastně tehdy řekla ne?

Tenhle polibek byl něžný a láskyplný a cítila jsem se tak úžasně, tak správně. Měla jsem pocit, jako bych si tímhle získávala zpět všechno to, co jsem ztratila za ty poslední promeškané 4 roky. Samozřejmě, že jsem během té doby s někým chodila, ale nikdy to nebylo takové, jako s ním, jako to bylo s Loganem. Když se tak zamyslím, vždycky jsem věděla, že Logan byl ten pravý, ten jediný a nikdy jsem ho neměla pustit pryč, ale stalo se a já toho teď moc lituju. Vždycky jsem si myslela, že pokud se ještě někdy uvidíme, bude mě nenávidět, ale dnes večer mi dokázal, že jsem se v něm mýlila.

Po tom, co mě políbil, jsem Loganovi nabídla, jestli tady nechce ještě chvíli zůstat a on rád souhlasil. Večer jsme strávili díváním se na filmy na gauči, já ležela v jeho náruči a cítila jsem jeho ruce kolem sebe, a hlavu jsem měla položenou na jeho rameni. Bylo to, jako bychom se nikdy nerozešli.

Usnula jsem v jeho náruči, v pozadí jsem slyšela zvuky televize a na tváři jsem měla úsměv.

…

(Loganův pohled)

Pořád nemůžu uvěřit tomu, co se stalo minulou noc. Byl jsem si jistý, že po tom, co mě při minulém pokusu jí políbit vyhodila, tak že to udělá znovu. Ale místo toho, aby mě vyhodila, nebo odstrčila, ona mě líbala taky. Tajně jsem doufal, že to znamená, že ke mně pořád něco cítí, já k ní totiž něco cítím pořád. Zbytek večera byl perfektní, jako něco, co můžete vidět jen ve filmech, tak jsem si myslel, že jen sním.

Povídali jsme si a smáli se, když jsme se dívali na film, přičemž Rory ani jednou neopustila mou náruč. Pořád jsem jí musel držet, jen abych se ujistil, že neodejde. Po chvíli jsem ucítil, že usnula, tak jsem jen seděl, díval se na ní a jemně jí hladil po vlasech. Rory, moje hvězda, byla se mnou. Nemohl jsem být šťastnější. Nakonec jsem taky usnul a její tělo se přitulilo k mému.

Když jsem se ráno probudil, chvilku mi trvalo, než jsem si vzpomněl, kde jsem a na čím že to gauči spím. Pak jsem si vzpomněl na všechno, co se stalo minulou noc. Bylo to tehdy, kdy jsem si uvědomil, že Rory není vedle mě.

Pořád napůl ve spánku jsem vstal a šel jsem do kuchyně, kde jsem slyšel, že někdo je.

Byla to Rory a chystala snídani.

„Dobré ráno hvězdo.“ Řekl jsem, když jsem vešel do kuchyně a políbil jsem jí na rty. Chtěl jsem, jak bude reagovat, jestli včerejšího večeru nelituje.

dobré ráno, Logane.“ Řekla a oplatila mi pusu a vrátila se k vaření.

„Sofie se každou chvilku vzbudí.“ Řekla mi „Vezmeš jí? Snídaně bude za chvilku hotová.“

„Jasně, jen co to děláš? Vážně si nepamatuju, že ty bys byla kuchyňský typ.“ Řekl jsem s úsměvem.

„no, to je jedna z mnoha věci, která se změní, když máš dítě.“ Oplatila mi s úsměvem.

Podíval jsem se na Rory omluvným pohledem a šel jsem do Sofiina pokoje, a pohladil jsem jí po vlasech.

Když otevřela oči a viděla mě, zakřičela „Tatí!“ a skočila mi do náruče a já ji pevně objal.

„Dobrá ráno sluníčko.“ Řekl jsem, zvedl jí a odnesl jí do kuchyně. „Je čas na snídani. Dneska je před námi velký den.“

Po jídle jsem pomohl Sofii obléct, zatímco Rory zabalila oběd a šli jsme do parku, jak jsem slíbil. Rozhodla se, že si vezme růžové šaty a zelenou bundu, což se k sobě moc nehodilo, takže se rozhodla, že se musí jít převléct. Rory mě varovala, že Sofie má teď takovou fázi, že než odejde, musí se jít několikrát převléknout.

…

„Chci jít na houpačky!“ řekla Sofie, když jsme přišli do parku. Ta tu dobu, co jsem s ní strávil, jsem zjistil, že tohle byla její nejoblíbenější činnost.

„Tak dneska tě bude houpat tatínek a maminka si sedne tady na lavičku a bude se na vás dívat ano?“ řekla Rory a šla si sednou na lavičku vedle houpaček.

„Ok“ řekla Sofie a běžela k houpačce. Vybrala si tu, která byla nejvyšší, ale byla moc malá, takže na ní nemohla vylézt. Nemohl jsem si pomoct, ale musel jsem se smát, když jsem viděl, jak se na ní snaží vylézt, tak jsem jí šel pomoct a vyzvedl jsem jí na ní.

„Houpej mě vysoko tati, moc vysoko.“ Řekla. Když jsem to udělal, uznala, že to pořád není dost vysoko.

Za nějakou dobu, což mi připadalo jako hodiny, slezla a šla na prolézačku, než potom konečně uznala, že má hlad a běžela k Rory na oběd. Říkal jsem si, že na to, jak je malá, má nějak moc energie.

„Jsi v pořádku?“ zeptala se Rory, když jsem si sedl k ní a čerpal energii.

„Je mi fajn.“ Řekl jsem „Ale po obědě to budeš ty, kdo jí půjde houpat.“

„Věděla jsem to. Tohle nevydržíš.“ Řekla Rory a začala se strašně smát.

„Ale já to vydržím.“ A začal jsem se taky smát.

„Co je tak směšné?“ zeptala se Sofie a sedla si k nám a sledovala jak se s Rory smějeme.

„Nic broučku.“ Řekli jsme Rory i já současně a podívali se na sebe, než jsme se zase začali smát. Nemyslím si, že bych Rory viděl tak šťastnou od doby, kdy jsme se před čtyřmi lety rozešli.

…

(Roryin pohled)

Po obědě, Sofie se šla zase klouzat, ale tentokrát jsme se s Loganem rozhodli zůstat sedět a jen ji sledovat. Vlastně jsem nikdy nebyla s Loganem, když byl se Sofií venku, ale po dnešku jsem si musela připustit, že si s ní vede dobře. Což mě překvapilo.

„Vypadá to, že je s tebou ráda.“ Řekla jsem a Logan se postavil za mě a dal si ruce kolem mého pasu.

„Asi jo. Já miluju tu dobu, když jsem s ní.“ Řekl a pak dodal „a s tebou.“

„Omlouvám se, Logane.“ Řekla jsem a téměř jsem plakala.

„Za co?“ zeptal se zmateně.

„za to, že jsem ti to neřekla už dřív. Za to, že jsem jí od tebe držela celé ty roky.“ Řekla jsem a slzy mi začaly stékat po tváři. „Nebylo to k tobě fér. Strašně se omlouvám.“

„Pšt, to je dobrý.“ Řekl a otočil mě, takže jsme stáli tváří v tvář. „To nejdůležitější je, že už to vím.“

Snažil se mě utěšit a pak mě pevně objal, já se o něj opřela a snažila jsem se zastavit slzy. Přitáhl si mě ještě blíž a jemně mě líbal do vlasů.

Takhle jsme tam chvíli stáli, a když jsme se otočili, Sofie byla pryč.

predchádzajúca kapitola

nasledujúca kapitola