Autor: Pink Blackberry Girl
Originál: http://www.fanfiction.net/s/4520458/1/Youre_her_brother
Preklad: Cornelie
Info: Rory má tříletou dcerku Sofii a stejně jako její nejlepší kamarádka Honor, jejíž dcera se jmenuje Kasie. Tento příběh se odehrává, jako by se Honor a Rory nikdy nepotkaly, tudíš Rory neví o tom, kdo je Honořin bratr...
Postavy: Rory, Logan, Lorelai
Kategória: romantika
Pairing: Rory/Logan
Počet slov: 1303




(Roryin pohled)

Už je to několik dní. Logan a Sofie si spolu vedou skvěle. Včera jí vzal do parku a den předtím na večeři. Jen si tak říkám, že o ní mohl vědět už dávno – už před čtyřmi lety. Ale i tak, užívali si spolu spoustu zábavy, podle na ně, mě vždycky rozesměje. Opravdu se z ní stává „Tatínkova holčička.“

Ten den byl pátek a já a Sofie jsme měly zamířeno do Stars Hollow, abychom strávily několik dní s mojí mámou. Když jsem byla na cestě, máma mi volala, že potřebuje pár věcí a tak jsem se stavila ještě do Taylorova obchodu.

„Pojď Sofie, musíme vzít babičce jen pár věcí, ale neboj se, bude to jen momentík, dobře?“ řekla jsem svojí holčičce a vytáhla ji z autosedačky a postavila na chodník.

„OK, mami.“ Řekla, chytla se mě za ruku a společně jsme vešly dovnitř.

Otočila jsem se od ní jen asi na dvě sekundy, abych si vzala něco z poličky a když jsem se otočila, viděla jsem jí jak utíká do zadní části obchodu, asi tam zahlédla něco, co se jí líbilo.

„Sofie! Sofie vrať se!“ Křičela jsem za ní. Zastavila se, ale bohužel ne včas, aby do někoho nevrazila a nevyrazila jin jejich nákup z rukou.

„Pane bože, moc se omlouvám.“ Sehnula jsem se a zvedla zboží, které Sofie shodila, aniž bych se podívala na člověka přede mnou. Poznala jsem ho, až když jsem mu podávala jeho nákup, ale než jsem promluvila, chvilku mi trvalo, než jsem se ujistila, že ten kdo stojí přede mnou není jen výplod mojí fantazie „Jessi?“

„Rory?“ ano, byl tam Jess, stál přímo přede mnou. Už jsem ho neviděla několik let. Co tady dělá?

„uh, ahoj.“ Řekla jsem a nevěděla co říct víc.

„To je tvoje…“ řekl a obrátil se k Sofii, která teď stála vedle mě a držela se mě za ruku.

„Jo, to je moje dcera Sofie.“ Řekla jsem ji a zvedla ji do náruče. Podívala se na Jesse a pak na mě a pak mi položila hlavu na rameno. Sofie byla vždycky stydlivá před cizími lidmi.

„Je…hm…roztomilá“

„Díky“ řekla jsem a posunula si Sofii blíže k tělu. Vůbec jsem nevěděla, jak mám reagovat. Nemohlo to být trapnější.

„Takže její otec je…hmm…je to někdo koho znám, nebo ….“ Zeptal se a snažil se o nějaký náznak konverzace. „Počkej, nemusíš odpovídat, já nechci…“

„Logan, její otec je Logan.“ Řekla jsem mu.

„Opravdu? Vy dva jste pořád spolu?“ zeptal se, jako by naznačoval, že nevěří, že nám to tak dlouho vydrželo. Vlastně technicky, nám to nevydrželo.

„Ano, vlastně hmm ne… Je to strašně komplikované“

„Vidím, tak jak se máš?“

„Dobře, všechno jde dobře. Co ty?“

„dobře…taky.“ Neříkala jsem, že to bylo trapně? Ne každý den vrazíte do svého ex-přítele a navíc, ani jeden z vás neví, co má říct.

„Tak, co tady děláš? Myslím, tady ve Stars Hollow?“ Zeptala jsem se, zajímalo mě, proč se zase jen tak objevil.

„Ale, však víš. Jen tak navštívit Luka a všechny“

„Víš, že on a moje máma…“

„Jo, slyšel jsem o tom, a o miminu taky. Mimochodem gratuluju, budeš zase velká sestra“

„Um., díky“ Chtěla jsem se Jesse zeptat ještě na další otázku, kdyby někdo další nevešel do dveří. Když jsem ho uviděla, myslela jsem, že už vážně omdlím. Logan, Jess a ještě on. Během jediného týdne, to už je moc.

„Rory? Jessi? Nevěřím tomu, že ses k němu vrátila!“ prakticky na mě ječel. A pak si všiml holčičky v mém náručí, což ho naštvalo ještě víc. „A máte spolu dítě!!! Tomu nevěřím“

„Deane, to není …“

„Samozřejmě že není.“řekl a upustil na zem krabice s chipsy, které držel, otočil se a vyběhl z obchodu. Nechápu to, ani mi nedal šanci to vysvětlit. Vždycky se do všeho vrhal po hlavě a viděl věci horší než byli. Jess a já nejsme spolu a Sofie není jeho dcera. Byla to jen jedna velká náhoda, že jsme se všichni potkali na jednom místě ve stejnou dobu.

Byla jsem na Deana tak naštvaná, ale rozhodla jsem se, hodit to za hlavu a jít dál. O tom všem, není důležité, co si myslí a navíc, on to bude vždy dramatizovat. Takže, pokud si chce myslet, že Jess a já jsem spolu, je to jeho věc.

„Tak Rory, to bylo…“

„Jo to bylo. No nic, Jessi, Já už musím jít. Ahoj“

„Jo jasně, ahoj Rory.“

…

„Mami! Tvoje milovaná dcera ještě milovanější vnučka přijely!“ křičela jsem a klepala, mámě na dveře.

„Už jdu, už jdu“ křičela zpoza dveří a pustila nás dovnitř.

„Já necítím jídlo. Proč necítím jídlo?“ zeptala jsem se.

„Protože….my nejíme tady.“

„A proč nejíme tady? Myslela jsem si, že jsme byly pozvány na poklidnou domácí večeři s tebou a Lukem.“ V mámině hlase bylo něco podezřívavého, co mě trochu znepokojovalo. Tím, že jsem jí znala, věděla jsem, že se přede mnou snaží něco ukrýt. Rozhodla jsem se, že nejlepší bude, když to z ní vytáhnu hned,

„Až ti to řeknu, jsem si jistá že, budeš mít veselejší náladu.“ Řekla a ucítila, v jak špatné náladě jsem.

„Mami, já na tvé triky neskočím. Vím, že je něco špatně, tak mluv!“ Prosila jsem a postavila jsem Sofii na zem, aby si mohla jít hrát. Pak jsem se rozhlédla kolem a zjistila jsem, že mi tady někdo chybí. „A kde je Luke?“

„Ok, fajn. Máme pohotovostní večeři u tvých prarodičů. Omlouvám se, snažila jsem se z toho dostat, ale oni naléhali a já jsem si vypočítala, že jim v nejbližší době budu muset říct o tvém budoucím malém bratrovi nebo sestře, a to bude mnohem jednodušší, když tam budeš se mnou a však víš, nějak ode mě odvrátíš pozornost.“ Řekla a zhluboka ze nadechla „OH a Luke má akutní poradu s někým. Nevím, bude to znít velmi důležitě, nebo bláznivě. Ještě si nejsem jistá, jakou výmluvu mám použít.“

„Mami! Proč jsi mi o tom neřekla? Já se s nimi nechci dnes vidět. Tenhle týden je už tak dost šílený i bez Emily a Richarda. Nepotřebuju, aby se k tomu tihle dva ještě přidali.“ Řekla jsem a mírně zvýšila hlas. Pak jsem si ale povzdechla a souhlasila jsem. „Ale hádám, že můžu přijít, když mě tam tak moc chceš a myslím, že mě tam i budeš potřebovat.“

„Věděla jsem, proč mám čekat, než jsem to řekla.“

„Jo, jo. Ale co když, se tam bude ječet nebo křičet? Anebo verbální nadávky? Anebo šílené spiknutí, takže se večeře u babičky protáhne na několik hodin? Raději s sebou nebudeme brát Sofii, aby neměla z Emiliina záchvatu trauma, sice vím, že je Gilmorová, ale tohle by na ní mohlo být moc.“

„Máš pravdu. Přece jí nechceme takhle brzo zkazit, že ne?“ Uvažovala, co má říct a pak „Dobře, můžeme nechat Sofii u Honor cestou k nim, myslím, že máme ještě čas ne?“

„Sofie, pojď sem, je tady změna plánu. Strávíš noc u tety Honor, zatímco maminka a babička budou něco zařizovat, ok?“

…

„Kdo je to?“ zeptala se Honor, když jsem zaklepala na dveře. Když se zeptala, uvědomila jsem si, že jsem měla zavolat. Ale, většinou souhlasila s tím, že pohlídá Sofii, nikdy nebylo důležité jak dlouho. Měla jsem pocit, že ji někdy bere, jako svou druhou dceru, nebo neteř, když jí teď už skutečně je.

„To jsem já, Rory.“ Odpověděla jsem.

„Rory!“ rychle otevřela dveře a objala mě „Co tady děláš?“ zeptala se s ohromeným výrazem ve tváři. Určitě mě nečekala.

„Potřebuju od tebe laskavost. Zjistila jsem, že musím mámu doprovodit na děsivou páteční večeři a chtěla jsem se tě zeptat, jestli bys nebyla tak hodná a nepohlídala mi Sofii.“

„Rory, asi bych ti měla říct, že…“ než to stihla doříct, tak Sofie uviděla v hale někoho a běžela k němu. Byl to Logan.

„Tatí!“ křičela a skočila Loganovi do náruče. Běžela jsem za ní, a když jsem se otočila, zjistila jsem, že v obýváku sedí Mitchum a Shira Huntzbergerovi.

predchádzajúca kapitola

nasledujúca kapitola