Autor: Pink Blackberry Girl
Originál: http://www.fanfiction.net/s/4520458/1/Youre_her_brother
Preklad: Cornelie
Info: Rory má tříletou dcerku Sofii a stejně jako její nejlepší kamarádka Honor, jejíž dcera se jmenuje Kasie. Tento příběh se odehrává, jako by se Honor a Rory nikdy nepotkaly, tudíš Rory neví o tom, kdo je Honořin bratr...
Postavy: Rory, Logan, Lorelai
Kategória: romantika
Pairing: Rory/Logan
Počet slov: 1296




(Roryin pohled)

„Kdo je to mami?“ řekla, když šla ke mně s plyšovým medvídkem v ruce. Klekla jsem si k ní a snažila se vymyslet, co jí řeknu. Jak mám něco takového vysvětlit batoleti? Po chvilce mě něco napadlo.

„Sofie, miláčku, chci ti představit mého kamaráda Logana.“ Chtěla jsem jí říct, kdo Logan je, ale napadlo mě, že lepší bude, když ho nejdříve trochu pozná, alespoň pro ni nebude tak neznámý. „Je to také bratr tety Honor.“

„On je příbuzný s tetou honor?“ věděla jsem, že to jí bude zajímat.

„Ano, je.“

„Sofie se nesměle usmála a zamávala mu a Logan se na mě nechápavě podíval. Věděla jsem, že nepochopí, co dělám, tak jsem se postavila, řekla Sofii, že budu za chvilku zpět a vedla Logana do kuchyně.

„Co to děláš? Já myslel, že jí to chceš říct.“ Nechtěla jsem, aby byl na mě naštvaný, ale opravdu jsem si myslela, že takhle to bude nejlepší.

„Já chci, Logane, jen se uklidni.“ Zhluboka jsem se nadechla a pokračovala „Jen jsem chtěla, aby tě nejdřív poznala, nebylo by dobré, jí takhle překvapit. Myslím, že pokud tě nejdříve trochu pozná, vezme to, že jsi její otec snadněji a bude se cítit lépe. Navíc, ona už zná Honor, tak si myslím, že snadněji přilne i k tobě. Prostě jsem nechtěla představit tě, jako jejího tátu, když jsi pro ní úplně cizí. Na to je ještě moc malá a bylo by toho na ní trochu moc. Dává to nějaký smysl?“

Ze začátku jsem si myslela, že je na mě naštvaný, ale on jen řekl „ Jo,já tomu rozumím. Tak co tě napadlo?“

„Dobře, napadlo mě, že bys nás mohl vzít na zmrzlinu, zrovna jsem na ní dostala chuť.“

„Ty jsi až moc podobná svojí mámě, vždycky toužíte po jídle.“ Zakroutil očima a hravě mě šťouchl do ramene. „Přísahal bych, že při tom není možné vypadat jako ty.“

„Fajn, tak to budeš mít radost, když ti řeknu, že Sofie je v tomhle úplně po mě.“ Řekla jsem a začala se smát. Bylo to pěkné, zase se smát a vtipkovat s Loganem. Chybělo mi to. On mi chyběl. „Hej, jak myslíš, že to vezme?“

Logan postřehl nejistotu v mém hlasu a objal mě. Takhle jsme stáli na chvíli a pak se otočil a řekl „Myslím, že bude šťastná.“ Přímo do mého ucha.

„Ok, já půjdu obléct Sofii a pak můžeme jít.“ Řekla jsem a vyprostila se z jeho objetí a vzala ho za ruku a odvedla ho zpět do obýváku. Sofie seděla na gauči a dívala se na televizi. Vzala jsem její bundu ze skříně a šla jí obléct.

„Mami, kam jdeme?“

„Jdeme na zmrzlinu s Loganem, není to od něj hezké?“

„Jupííííííííííí,zmrzlina“ a začala skákat nahoru a dolů.

„Broučku, řekni Loganovi děkuji, byl to jeho nápad.“

„Děkují, Logane!“ Mohla jsem vidět v jeho tváři úsměv, když to řekla a nemohla jsem si pomoct, ale cítila jsem se zle za to, že jí neviděl v prvních třech letech jejího života. Myslím, že z něj bude dobrý, ne skvělý otec.

„Tak pojďme“ řekla jsem a vzala Sofii a vyšla s ní ven z domu do auta. Logan šel za mnou a šli jsme strávit poprvé chvíli všichni tři společně.

…

Seděli jsme u stánku poblíž obchodu se zmrzlinou a samozřejmě jsme jedli zmrzlinu. Já jsem jedla vanilkovou a Logan se Sofií čokoládovou. Jaký otec, taková dcera, myslela jsem si.

Logan byl strašně nervózní. Opravdu nevěděl, jak se k ní má chovat, hlavně, když ona ani neví, kdo ve skutečnosti Logan je. Nevěděl, co má říkat a tak raději neříkal nic.

Na druhou stranu, Sofii se Logan rychle zalíbil a tak mu vyprávěla o tom, co dělala ve školce. Zase je vidět, že Sofie a Kasie jsou nejlepší kamarádky. Často se spolu dívaly na popelku, jejich druhou nejoblíbenější pohádku, první byla Malenka. Potom změnila téma a začala se Logana ptát na různé otázky.

„Jaká je tvoje nejoblíbenější barva?“

„Modrá a tvoje?“

„Hmm…“ chvilku přemýšlela „Moje je růžová“

„To je pěkná barva“

„Jo, minulý týden mi mamka koupila růžové šatičky pro moji panenku.“

„To od ní bylo pěkné, ne?“

„Jo, bylo“ a otočila se na mě „Mám tě moc ráda mami“

„Já tebe taky zlatíčko“ řekla jsem a pohladila jí po vlasech.

„Logane, jak jsi poznal maminku?“ zeptala se Sofie z ničeho nic a otočila se zpět k Loganovi.

„no… já jí znám už hodně dlouho. Potkali jsme se na vysoké škole.“ Řekl Logan a pokusil se neříct jí pravdu.

Chvilku tam tak seděla a přemýšlela, jestli má změnit téma, nebo ne. A pak se naštěstí zeptala Logana na jeho oblíbený film.

Když jsme dojedli zmrzlinu, Sofie ještě pořád mluvila a Logan se snažil jí pořádně poslouchat, ale jsem si jistá, že vůbec netušil, o čem Sofie mluví. I tak jsem ale měla dobrý pocit z toho, jak spolu mluvili. Začínala jsem si být jistější, že Sofie tu velkou novinu příjme dobře.

„Sofie, už jsi skončila?“ zeptala jsem se a vytáhla kapesník, abych jí mohla utřít pusu, kterou měla celou od čokolády.

„Ano mami.“ Řekla a usmála se. „Může jít s námi Logan domů? Chtěla bych mu ukázat moje panenky. Mami prosííííííím.“

„Samozřejmě. A navíc máme pro tebe překvapení, ale to až budeme doma, ano?“

„Vážně?“ zeptala se nedočkavě. Sofie natáhla ruce do vzduchu a já jsem jí zvedla a dala jí do auta. Opět, nás Logan následoval. Myslím, že jsme oba dva byli dost nervózní z toho, jak to vezme, ale teď už jsme z toho nemohli vycouvat.

…

Logan a já jsem za celou cestu k mému domu ani jednou nepromluvili. Ticho prolomila jen Sofie, která otevřeně vyprávěla Loganovi o našem výletu do Starshollow, kde jsme byly minulý víkend.

Když jsme přijeli domů, všichni jsme vešli do obýváku a Sofie si sedla na gauč vedle mě. Logan seděl v křesle naproti nám a díval se na nás extrémně šťastně. Myslím, že čekal, že ho pošlu pryč z místnosti, když to Sofii řeknu, ale já jsem ho tam chtěla mít. Tohle bych asi sama nezvládla. Ještě jsem chvilku váhala, ale pak jsem se otočila k Sofii a začala vysvětlovat, proč je Logan tady.

„Sofie, zlato, pamatuješ si, co jsem ti říkala o tvém tátovi?“A na chvilku jsem se podívala na Logana a viděla jsem jak tam jen tak sedí a čeká na Sofiinu odpověď.

„Ano, říkala jsi, že musel odejít, ale že mě má moc, moc, moc rád.“ Znovu jsem se podívala na Logana, který se teď usmíval a očividně byl rád, že slyšel, to co Sofie řekla.

„Dobře, zlato, svážně nevím, jak ti to mám říct, ale…“zhluboka jsem se nadechla a připravovala se na její reakci „…ale tvůj táta se vrátil a opravdu by tě chtěl poznat. Je to v pořádku?“

„táta se vrátil? Můžu ho vidět? Prosím, prosím.“ Řekla Sofie a na tváři měla obrovský úsměv. Začala skákat nahoru a dolů a nebyla schopná skrýt své nadšení. Vzala to lépe, než jsem si myslela. Nikdy jsem si nemyslela, že bude tak nadšená z toho, že uvidí svého tátu, ale zase, jsou jí jen tři, takže tajivé věci ještě úplně nechápe, ještě nechápe, že je smutné, že ho až doteď nikdy neviděla.

Se smíchem jsem řekla „ovšem, že můžeš. Ve skutečnosti sedí právě tady.“ A ukázala jsem na Logana

„Vážně?“ zeptala se. Já přikývla a ona se usmála tak, jako ještě nikdy.

Logan měl jen stěží možnost postavit se, než k němu Sofie přiběhla a skočila mu do náruče „Tatí“

Logan jí zvedl a pevně ji objal. Byl tak šťastný, že konečně může držet v náručí svoji malou holčičku a ona byla šťastná, že má konečně tátu. Po chvíli se na mě Logan podíval a řekl „Děkuju“

predchádzajúca kapitola

nasledujúca kapitola