Autor: Pink Blackberry Girl
Originál: http://www.fanfiction.net/s/4520458/1/Youre_her_brother
Preklad: Cornelie
Info: Rory má tříletou dcerku Sofii a stejně jako její nejlepší kamarádka Honor, jejíž dcera se jmenuje Kasie. Tento příběh se odehrává, jako by se Honor a Rory nikdy nepotkaly, tudíš Rory neví o tom, kdo je Honořin bratr...
Postavy: Rory, Logan, Lorelai
Kategória: romantika
Pairing: Rory/Logan
Počet slov: 931




(Roryin pohled)

„Fajn, můžeš jít dovnitř, ale musíme být potichu, Sofie právě spí a já ji vážně nechci vzbudit.“ Logan přikývl a já ho odvedla do obýváku a on si sedl na gauč, tak jsem se tentokrát od něj držela v určité vzdálenosti a tak jsem si sedla do křesla naproti něj.

Mezi námi bylo nepříjemné ticho, když jsme si sedli a já viděla, jak se posunul do nepohodlné pozice. Někdo z nás musel něco říct, tak jsem se zeptala na otázku, na kterou jsem už znala odpověď. „Tak, o čem přesně si se mnou chtěl mluvit?“ Začal mluvit, pokračoval v tom, co začal přede dveřmi.

„Nejdříve bych se chtěl za všechno ještě jednou omluvit. Řekl jsem ti, bylo špatné, neříct ti pravdu o Kate. Ale myslel jsem to vážně, když jsem řekl, že pro mě nic neznamená. V jednu chvíli jsem si myslel, že jí mám rád, ale od doby, co jsem tě znovu uviděl, jsem věděl, že ji rád nemám.“

Úplně jsem oněměla. Řekl to, co si myslím, že řekl? Znamenalo to, to co si myslím. Vůbec nevím, co mám říct, ale díky bohu, jsem nic říkat nemusela.

„Přemýšlel jsem o tom, co jsi mi dříve řekla, a Rory, ty mě musíš poslouchat, když ti řeknu, že vztah, který jsem měl s Kate nikdy nebyl takový, jako jsme měli spolu my dva. Máš právo být na mě naštvaná, ale věř mi, ona nikdy nebyla nic. Vždycky jsem miloval tebe, víš to, ne?“ opět jsem byla úplně paralyzovaná, ale pomalu jsem přikývla.

„tak jsem se s ní rozešel. Měl jsem to udělat už dávno, ale nakonec už jsem s ní stejně nemohl být po tom všem, co ti řekla. Omlouvám se, že si s ní musela mluvit.“ Začal být zase tak sladký, bylo čím dál tím těžší, zůstat na něj naštvaná.

„je to v pohodě.“ To bylo všechno, co jsem byla schopna říct. Pořád nemůžu uvěřit tomu, co jsem právě slyšela, navzdory tomu, co mi Logan udělal, já mu věřila. Mohla jsem říct, že říkal pravdu a opravdu se zajímal a to mě děsilo nejvíc. Bylo by jednodušší zůstat na něj naštvaná a vypustit ho ze svého života, ale po tom všem co mi řekl, jsem věděla, že to mu nemůžu udělat. Budeme to muset vyřešit. Bude to sice těžké, ale je to, to nejlepší pro Sofii. Doopravdy, já nevím, jestli jsem na něj byla naštvaná, byla jsem prostě ze všeho ohromená. Ani nevím, jestli dokážu věřit sama sobě a opět mu nepropadnout.

„Ne to není v pohodě. Nikdy po tobě neměla takhle ječet. Ale teď je pryč. Nemusíš se o nic bát, ona už nebude v mém životě a už vůbec nebude v tom Sofiině. Jsem tady já, ona ne a chci tady být pro Sofii.“

Seděla jsem tam a chvíli jen tak přemýšlela, aniž bych něco řekla. Opravdu jsem chtěla, aby Logan byl v Sofiině životě, ale pořád tady byli některé věci, ze kterých jsem měla strach.

„Logane, já vím, že tady jsi. A chci, aby měla tátu, ale strávila tři roky svého života bez tebe, ona neví, kdo jsi. Jak bych měla říct tříleté holčičce, že najednou má tátu? Strávila jsem roky snažením vysvětlit jí, proč má jen jednoho rodiče a teď po tom všem má najednou dva. Ona to nebude chápat.“ Řekla jsem a pak dodala „Nemá to nic společného s tebou. Jen nevím, jak to mám Sofii vysvětlit.“ On přikývl, stále s tím vším souhlasil a tak jsem pokračovala „A pokud najdeme způsob jak jí to říct, bude chtít být s tebou, jak se asi bude cítit, když my dva spolu nejsme?“

V jeho tváři jsem viděla zklamání, když jsem řekla poslední slova. Možná opravdu chce, abychom byli zase spolu.

„Můžeme najít způsob, jak by to pochopila.“

„Logane, to není tak jednoduché. A pokud tady budeš chtít být pro ní, budeš tady muset být. To znamená plánovat narozeninové oslavy, chození na její školní besídky, a být sní celé noci vzhůru, když bude nemocná. Jsi si jistý, že jsi na všechno připravený?“ Nenáviděla jsem to, když jsem na něj musela být taková a nic z toho jsem nemyslela zle, ale on tomu musí rozumět. Musí chápat, co to znamená, být rodič.

„Kdybych nebyl připravený, tak bych tady právě teď nebyl.“

„Nejdříve si k tobě musí najít nějaký vztah, chápeš? Takže dělej, co chceš, jen prosím tě, neopouštěj jí, jakmile zjistí, kdo jsi. To by jí zlomilo srdce.“

„Bože Rory, Já ji nikdy neopustím. Ty jsi neposlouchala, co jsem právě říkal? Já chci být v jejím životě, nikam nepůjdu. Já vím, co to je vyrůstat s otcem, který se o tebe nezajímá, nikdy bych jí tohle neudělal.“


„Omlouvám se. Já vím, že bys to neudělal. Je to …. Já jen prostě vím, co to je, vyrůstat s tátou, který občas je a občas není ve tvém životě. A tohle já pro Sofii nechci. Chci, abys tady pro ní byl buď navždycky, nebo nikdy. Potřebuju vědět, že ji nikdy neopustíš. Prosím, slib mi to. Slib mi, že jí nikdy neopustíš.“ Teď jsem téměř brečela, bylo toho moc.

„Slibuju Rory.“ Přišel ke mně blíž a setřel mi slzy z tváře. Přitáhl si mě blíž a na chvilku jsem si myslela, že mě znovu políbí a říkala jsem si, že tentokrát bych ho nezastavila.

Ale v tu chvíli se Sofie vzbudila a vešla do obýváku. Zírala na nás a Logan rychle ucukl pryč ode mě. Ta chvíle byla pryč.

Zase byla chvíle nepříjemného ticha, a já jsem věděla, že jestli je nějaká šance jí to říct, je to teď.

„Pojď ke mně broučku, je tady někdo, koho ti chci představit.“

predchádzajúca kapitola

nasledujúca kapitola